Téměř po třech letech jsem u své jednotky
COVID-19 trochu hodil vidle do výcviku, poté co nám zkrátil přijímač se postaral o omezení cvičení aktivních záloh. Loni mi bohužel ani jeden termín nevyšel z osobních důvodů, o to víc jsem se letos v únoru těšil. Nejednalo se o polní výcvik, takže jsem sebou nemusel brát všechno možné. Maskáče, baret a psací potřeby.
Jednotku mám skvělou, dělají moc zajímavou práci. Tomu odpovídaly naše úkoly na daný týden. Vidle do toho nám, bohužel, hodila Ruská federace. Invaze na Ukrajinu v noci ze středy na čtvrtek změnila naše plány. Jako dítě si pamatuju válku v Jugoslávii, 11. září, operace Trvalá svoboda a Irácká svoboda, konflikty v Gruzii a Náhorním Karabachu a okupaci Krymu. Vždy to byly informace ze sdělovacích prostředků. To se teď změnilo. Se svými znalostmi jsem díky Twitteru byl schopný sledovat téměř v přímém přenosu postup invazních vojsk.
Byla to moc zajímavá zkušenost, těším se na další cvičení. Do terénu.
